Dvoudenní "přechod" Krkonoš z Harrachova do Vrchlabí

Vydávám se na první dvoudenní pochod po Krkonoších. Mám špatnou fyzičku a tak si nedávám moc velké cíle. Budu pochodovat necelých 40km ve dvou dnech. Váha mého batohu se vyšplhala na nějakých 12,5kg, včetně vody a jídla. Později ještě připevňuji na batoh hole, takže se dostanu zhruba na nějakých 13kg.
    
Plán trasy: Harrachov -> Mumlavský vodopád -> Krakonošova snídaně -> Vosecká bouda -> Szrenica -> Tvarožník -> Violík -> nad Sněžné jámy -> Labská bouda -> Vrbatova bouda -> Horní Mísečky -> Harrachova skála -> Černá skála -> Šeřín -> Rovinka -> Žalý -> Kněžice -> Vrchlabí.

Z Harrachova vycházím kolem 9:00, na Mumlavský vodopád je to několik set metrů. Chvíli se kochám, ale přicházející lidé mě rychle ženou dále. Cestou na Krakonošovu snídani míjím obří Mumlavské hrnce. To se jen tak nevidí. Mám štěstí, pán obsluhující bufet na Krakonošově snídani otevírá dříve, a tak si dopřávám mé oblíbené pivo Krakonoš 11°.

Sedím asi 20 minut a vydávám se do kopce k Vosecké boudě. Počasí mi opravdu hodně přeje, tak se asi hodinku kochám nádherným výhledem. Dopřávám si zelňačku a Rohozce.

a

Stoupám výše až za hranice Polska na Szrenicu, úzkou cestu mi znepříjemňují mnohdy bezohlední Poláci, kteří jdou opačným směrem než já. Míjím davy lidí, a tak rychle vyfotím výhled a vracím se zpět směrem k Tvarožníku.

Na hřebenech potkávám opravdu hodně lidí, a tak se snažím k Sněžným jámám přes Tvarožník dostat co nejrychleji. Na Tvarožníku se ale musím na chvíli zastavit pro ten nádherný pohled do Polska. Míjím Violík.

Nad sněžnými jámami je hromada lidí, tak zase jen pár fotek a valím dolů po žluté na Labskou boudu.

Na Labské vystojím frontu a následně v horku na terase vychutnávám Budvara.

Původně jsem chtěl dojít k Prameni Labe, ale davy mě odradili. Chtěl jsem si ustlat někde mezi Labskou a Vrbatovkou, ale je teprve kolem 15:00, tak jdu dál.

Na Vrbatovce si užívám výhledů, protože pak už budu převážně jen klesat dolů. Dávám Konráda.

Sestupuji na Horní Mísečky. Blbec jsem si zapomněl doplnit vodu, a tak doufám, že budou mít na rozcestí otevřeno. Mám smůlu, nějakých 600ml vody mi musí i s vařením vystačit až do rána.

Mám ještě čas, tak pokračuji. Sejdu kousek z cesty na výhled z Harrachovy skály. Stojí za to, je famózní. Potkávám chlápka s batohem o objemu 65+10l. No, to už je pěkné monstrum. Daří se mi dojít na Černou skálu a dále na Šeřín. Už je to jen nějakých 1,5km na Rovinka a tak si dávám dnešní cíl tam. Doufám taky, že se třeba podaří doplnit vodu.

Na Rovinka dorážím po 20:00. Chata je již zavřená, tak musím šetřit s vodou. Nebudu zde spát sám, je tu ještě parta asi osmi lidí. Vařím čočku s česnekem, chilli papričkou, parmezánem a olivovým olejem. Docela se to dá i jíst. Stelu si pod širákem. Vlhký spacák stojí za to, nebe bylo úžasné, tolik hvězd vytvářelo každou chvíli jakoby jiné obrazce. Spím jako miminko.

Ráno vstávám před sedmou. Dávám si musli na slano, které jsem si doma připravil, ale moc mi nechutná. Nastartuji se tedy sójovým sukem. Balím a před půl osmou vyrážím dál. K Žalý se dost stoupá. Ani se nezastavuji na rozhledně, stejně by asi byla zavřená a ke všemu jsem na ni byl nedávno. Míjím i Kněžice, Kapličku svaté Anny a asi za 2h z Rovinek dorážím do Vrchlabí.

Sečteno podtrženo, s fyzičkou na tom nejsem ani tak zle, jak jsem si myslel. Vidím, že z váhy batohu mohu příště ještě ubrat a naopak brát více vody do rezervy. Už se moc těším na další túru. :)