Vystupujeme z úplně narvaného cyklobusu, ze Špindlerova mlýna nahoru na Špindlerovku nás muselo jet snad 100, do autobusu už by se další člověk jen těžko vešel... Vybíráme si směr na Petrovu boudu, kde je nám již jasné, že si výhledů tentokrát moc neužijeme. Jdeme vlastně v mracích. Do toho nepříjemně fouká. Z toho plyne ponaučení, že to chce mít s sebou příště alespoň šátek přes uši. Taťka chce dojít na Martinovku, ale již na Petrově boudě špatně odbočíme, možná je to i díky obrovské stavbě. Petrova bouda totiž několik let zpět úplně shořela. Dorazíme k Moravské boudě, kde vlastně začíná naše neplánovaná Tour the Beer. Dopřáváme si Kocoura 10° z Varnsdorfu.
Na mapě zjišťujeme, že máme pouze dvě varianty, jak vyrazit k Martinovce. Můžeme se vrátit k Petrově boudě, ale mnohem víc nás láka pěšinka, která společně s modrou turistickou značkou vede až k Martinovce. Chvíli jsme si připadali jako v divočině, pěšinka nás vede rašeliništěm, a je to opravdu velká zábavná změna oproti kamenným stezkám v Krkonoších.
Na Martinovce si dopřáváme Krakonoše z Trutnova a polévku. Kdo bude mít opravdu velkou žízeň, může si objednat pivko do tupláku. Obsluhuje nás velmi příjemný číšník. Před sebou máme stoupání a kamennou cestu k Labské boudě. Špatné počasí má přeci jen výhodu, protože potkáváme málo lidí.
Na Labské boudě si nemůžeme dát nic jiného, než Paroháče, kterého vaří na Luční boudě. Je to nejvýše položený pivovar v ČR. Musím konstatovat, že to s personálem na Labské moc nevychytali, na to, že byl státní svátek. Dlouho neleníme a vyrážíme se zahřát směrem na Vrbatovu boudu, míjíme Pančavský vodopád a pomník Bohumila Hanče.
Na Vrbatovce je vidět sotva na 20 metrů. Vcházíme do zrekonstruované boudy. Objednávám dvě pivka. Slečna za barem se neptá a přináší dvě piva v půllitrech Konrád za 100Kč. Až když pivo vypijeme, podle ceny zjišťujeme, že nám slečna načepovala Budvar. No nic, točí to i vedle na Labské, tak to tady musíme mít taky... Pokračujeme dolů směr Horní Mísečky.
Dole nás čeká smutné zjištění, "chalupa" na rozcestí běžeckých tratí má zavřeno, a tak pokračujeme po běžecké trati na Rovinka. Cestou nás míjí několik lidí na koloběžce, celkem jim závidíme, protože je to skoro celou dobu až na Rovinka z kopce. Cesta je navíc opravdu monotónní. Záchrana na nás čeká až v hospůdce U piráta, je jím opět Krakonoš.
Za nějakých 10 minut chůze si objednáváme Primátora. Vycházíme k naši poslední zastávce. Hned za chalupou se vydáváme doleva a míříme k Herlíkovicím. Před sjezdovkami se stáčíme dolů a míjíme Vrchlabské vodojemy. Dorážíme na parkoviště, chvíli jdeme po asfaltce, přecházíme na druhou stranu Labe a už si můžeme vychutnávat pivo Hendrych přímo v pivovaru.
Suma sumárum jsme ušli nějakých 27km. Bohužel jsme si neužili panorámat, ale absence davů turistů nám zážitek bohatě vynahradily.
Žádné komentáře:
Okomentovat