Já jsem své první microadventure podnikl v pátek 30. března. Na výše uvedené webové stránce jsem se inspiroval a sepsal jsem si několik bodů, které bych chtěl letos stihnout. Velmi mě zaujala série microadvantures, kdy 4x v roce spíte na tom stejném místě, a to na jarní rovnodennost, letní slunovrat, podzimní rovnodennost a zimní slunovrat.
Vyrazil jsem tedy jen několik kilometrů od domu na malý kopec s pěkným výhledem na východ slunce. Postavil jsem tarp a při čtení knihy Divočina jsem se kochal tichem kolem sebe. K večeři padla vepřovka ohřátá na plynovém vařiči. Chvíli jsem si ještě četl při světle z čelovky a ulehl jsem. Trvá asi hodinku než zaberu a během noci se ještě několikrát zimou budím. Problém byl hlavně ve spacáku, ve kterém je hodně volného prostoru, karimatka izolovala teplo od země dobře. Na podzim si budu muset pořídit solidnější spacák. Ráno se probouzím před východem slunce. Připravím si čaj a teplou polévku. Ppřitom pozoruji tu nádheru vycházejícího slunce. Pobalil jsem si své saky paky a vyrazil domů.
Druhé microadventure jsem podnikl s kamarádem Standou, vyrazili jsme z Vrchlabí přes městský park na Strážné, kde jsme si dopřáli pivko a oběd. V mapě jsme si naplánovali trasu. Došli jsme na Krásně pláně, odtud jsme chtěli pokračovat směr Nová Klínová bouda. Podcenili jsme však obuv. Bylo zde ještě opravdu hodně sněhu a tak měníme plán. Chceme dojít na Přední Labskou a přespat někde pod Beneckem. Sníh nás neminul ani touto cestou, několik kilometrů jsme šli po běžkařské trase. Až jsme se divili, že jsme nějakého lyžaře nepotkali. Navíc jsme si spletli cestu a zjistili jsme, že se stáčíme zpět ke Strážnému. Změna plánu, chceme tedy přespat nad Strážném na Herlíkovickém Žalý. Nepodařilo se nám najít vhodné místo a nakonec se rozhodujeme, že se vrátíme zpět k Vrchlabí za Strážné pod chatu Styl. Zde již nacházíme pěkný a rovný plácek pro tarp a ohniště. Sušíme boty, které byly po cestě sněhem úplně durch. Povečeříme vepřovku a usínáme pod širákem. Ve spacáku se kroutím zimou jako posledně, ale za ten pohled na nebe plné hvězd to stojí. Ráno se probouzíme a Standa přísahá, že v noci slyšel Divočáky. Jsem celkem rád, že jsem tento okamžik noci prospal. Rozděláváme znovu oheň, balíme tarp, snídáme polévku se zbytky vepřovky a topinky. Domů to máme nějakých 5km, což je oproti cca 20km ze včera příjemná změna.
Na tomto výletě jsme si nejvíce užili hor bez dav turistů, kteří se v letní sezoně do hor nahrnou. Máme v plánu spoustu výletů, na které se už moc těšíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat